Surikaty jsou drobné šelmy velmi bojovné a teritoriální. Pouta mezi členy jedné skupiny jsou velmi silná. Jeden samec je dominantní a stará se pečlivě o své potomky. O jejich odchov se starají i další členové skupiny, kteří se sami nemnoží. Tyto rodinné skupiny čítají až 50 zvířat. Pokud je skupina méně početná, vyskytuje se v ní kromě onoho dominantního samce také jedna dominantní alfa samice, která je matkou většiny mláďat. Alfa samec brání ostatním samcům, aby se s ní mohli spářit. Alfa samice si svou pozici také pečlivě hlídá tím, že vylučuje feromony, které brání dalším samicím v tom, aby přišly do říje. Pokud tato strategie nezabere, alfa samice útočí na ovulující či březí samice, případně zabíjí jejich novorozená mláďata. Její alfa samec odhání ostatní samice, aby nenapadaly jejich mláďata.

Spolupráce ve skupině je nejdůležitější
Surikata neměří ani 30 centimetrů a její váha se pohybuje mezi 600-800 gramy. Jejích přirozeným domovem je jižní Afrika. Společenství jedinců spoléhá na spolupráci nejen při odchovu mláďat. Některým mladým samicím se dokonce tvoří mléko, aby pomohly s kojením mláďat. Členové skupiny, samci i samice, mláďata chrání, nosí jim potravu a učí je dovednosti potřebné k přežití.

Zatímco většina skupiny shání potravu, jejich pár členů zaujme místo na hlídce. Postaví se na místo s dobrým rozhledem a pátrají bedlivě po okolí, zda se neblíží nepřítel. Na svém stanovišti vydrží i několik hodin. Pokud hrozí nebezpečí, varuje ostatní hlasitým výkřikem. Proti nepřátelům se brání jako dobře organizovaná jednotka.

Všechny surikaty nahrbí hřbety, vztyčí ocasy a výhružně syčí, aby nepřítele zastrašily. Ve svém teritoriu si tyto šelmičky vyhrabou síť podzemních chodeb a komor s mnoha vchody. Zde tráví nejteplejší části dne a noci. Po ránu se vyhřívají na sluníčku, a pak se věnují shánění jídla. Živí se převážně hmyzem, vejci a také rostlinami.